Laura Janáčková

Lumír Kantor

Maličké miminko

Praktický průvodce

pro rodiče

  předčasně

 narozených

dětí

40

770

mají dohromady autoři
knihy Laura Janáčková
a Lumír Kantor

probdí sestřičky, které se starají
o maličká miminka a jsou
spoluautorkami knihy

let praxe

nocí ročně

cca

754

knížka v pevné vazbě,
tolik může vážit miminko
„do dlaně“ po narození

g

500

bačkorek a čepiček ročně
uplete jedna z maminek
v projektu Nedoklubka

párů

Co mohu udělat já?

  • Řekněte si, že uděláte pro dítě vše tak, jak byste
    chtěla, aby vaši nejbližší jednali s vámi.
  • Získávejte informace od zdravotníků.
    Ptejte se. Seznamte se s neznámem
    a prohlédněte si ho zevnitř. Zjistíte,
    že čas je lékem, a poznáte jeho
    hojivou cenu.
  • Během následujících hodin a dnů
    projdete mnohokrát jednotkou
    intenzivní péče, budete hovořit
    s lékaři a sestrami. Snažte se
    vstřebávat i atmosféru na jipce,
    staňte se její součástí.
  • Nepřipouštějte si, že byste tam byla
    nezvaným hostem. Většina vyspělých
    neonatologických oddělení je vstřícná
    a podporuje vztah mezi dítětem
    a rodiči. Nejen vy potřebujete sestry
    a lékaře. Ale i zdravotníci potřebují
    ke své práci rodiče svěřených dětí.
    Personál předává zkušenosti
    rodičům. Tím se pomáhá uvedení
    dítěte do běžného života.

Speciální péče pro vaše novorozené děťátko – letáček ÚPMD Podolí

Uzavřená facebooková skupina sdružení Nadoklubko.

Rozhovor s  Bc. Marcelou Duchkovou, která pracuje na neonatologické JIPce ve Fakultní nemocnici v Plzni.

Přístroje na JIP - článek, který popisuje prostředí neonatologické jednotky intenzivní péče (JIP).

Z deníku předčasně narozené Barunky – porodní váha? 730 g

Co mohou udělat prarodiče

Strach a obavy se přenášejí z matky na dítě. Milí prarodiče, uklidněte tedy sebe, staňte se oporou a konejte. Nabídněte pomoc s vařením... V době, kdy vaše dcera bude v nemocnici, bude kojit. Nabídněte pomoc s péčí o domácnost, o miminko atd. Buďte připraveni naslouchat, ale nedělejte žádná rozhodnutí za svoje již dospělé děti.

 

Tip pro babičky:

  • Upleťte svému vnoučeti
    první čepičku či ponožky,
    tak mu můžete v této době
    nejvíce pomoci.

Co sledovat během vývoje předčasně narozeného dítěte

Přichází sebelítost

Přichází sebelítost a spolu s ní pocit osamocení. Často v ordinaci slýchám větu: „Jsem na všechno sama, okolí to vůbec nedochází a já nemám sílu jim to vysvětlovat, a tak jsem v té hrůze a bezmoci uvízlá bez pomoci.“ Manžel zabezpečuje chod domácnosti, chodí do práce a ani netuší, že by měl být ženě nablízku, netuší, že ho žena potřebuje. Ona totiž vysílá signály, že vše zvládá. Ze vztahu se začíná pomalu vytrácet porozumění. Pocit samoty, sebelítost, strach stupňují úzkost, která již sedí přímo v našem srdci, jako byste jí byla plná. Ještě chvíli a to napětí nevydržíte.

 

Stačí sebemenší zmínka, nedorozumění, záminka a papiňák napětí v ženě praská. Přichází agrese. Hádky, křik, pláč, nepochopení. Muž, který se také s celou situací potýká, také se s ní musí nějak vyrovnat, je najednou vystaven přímému útoku ze strany partnerky, je obviňován, je mu vyčítáno. Agrese v chování často vyvolává stejnou odezvu, též agresi. Napětí se uvolňuje, ale po bouřce nepřichází slunce.

Nedoklubko

Příběhy ostatních maminek, které se musely vyrovnat
s předčasným porodem.

Řekli o knize

10+1 důvod, proč

mít tuto knihu doma

Laické poradkyně – maminky, které si prošly zkušeností předčasného porodu dokáží provést rodiče prvními těžkými týdny po narození miminka.

Připravte si pro vnouče knihovničku

Kniha laskavých pohádek pro děti, ve kterých víla Deniska objevuje svět stromů a jejich skřítků.

Emocionální podpora pro rodiče předčasně narozených dětí

Nejste v tom sami

Nedoklubko

Mámy pro mámy

Nedoklubko

Nedoklubko

Nedoklubko

Nedoklubko

Nedonošenci

Rozdýchejte svůj strach

Ať jste kdekoliv v nemocnici, před dveřmi JIP, u inkubátoru s vaším dítětem, v čekárně, obraťte svůj pohled do sebe. Soustřeďte se na jediné, co je stále s vámi, na vašeho věrného společníka – na svůj dech ve vaší hrudi. Zhluboka se nadechněte a vydechněte. Soustřeďte se na dech a pomalu ho dostávejte pod svou kontrolu. Cítíte, jak se zklidňuje. Cítíte, jak se stává pravidelný. Cítíte, jak se vám vrací pocit klidu a spolu s nádechem a výdechem navazujete někde v hloubi duše spojení s vůlí k životu.

Dech je brána k biologické podstatě. Když budete mít čas, můžete u sebe nalézt místo, kde máte svoji jiskru života.

  • Pohodlně se usaďte s rovnými zády, abyste zajistila volný prostor pro proud vzduchu, který proniká nosními dírkami do krku, pak do průdušek a nakonec až dolů do plic, než se vydá na cestu zpět.
  • Soustřeďte se a dvakrát se zhluboka pomalu nadechněte – relaxace začíná.
  • V hrudi a ramenou se vám rozhostí příjemný pocit uvolnění a lehkosti. Když budete toto cvičení opakovat, naučíte se vést dech svou pozorností a zaměřit svou pozornost do dechu. Přichází uvolnění. Vaše mysl je jako list plující po hladině, který se houpe nahoru a dolů, jak se pod ním hýbou vlny.
  • Právě nyní nemá smysl hovořit o šancích dítěte na plnohodnotný život. Teď je důležité, aby byl vstup do života co nejúspěšnější a nekomplikovaný. Teď je důležité, aby dítě přežilo a postižení bylo co nejmenší.
  • Nemá smysl hned na začátku hovořit o komplikacích a o tom, co se může stát.
  • Vy nemůžete za současný stav věcí a nesmíte si klást vinu.
  • Lékaři a sestry udělají pro vaše dítě vše, co je v současné době možné.
  • Vaše dítě bude mít tu nejlepší péči na světě. Bude mít stejnou startovní čáru jako kterékoliv jiné novorozené dítě.
  • Mějte důvěru v personál novorozeneckého oddělení.
  • Můžete se zeptat na cokoliv a kdykoliv, protože rozptýlení vašich obav a vaše důvěra je stejně důležitým úkolem jako záchrana vašeho dítěte.

Věřte personálu, který o vaše dítě pečuje

Známe stovky lékařů i sester věnujících svůj život těm nejmenším. Už jen z podstaty svého poslání to jsou většinou lidé velmi citliví a vnímaví.

Na druhé straně i oni mají své soukromé životy. Pravdou je, že většinou dokáží být v práci empatickými profesionály a odložit své starosti.

Přestože máme své osobní životy, pečujeme o „naše“ děti s úctou a láskou. Bereme si jejich příběhy v myšlenkách domů, trápí nás, když se některému nedaří. Snažíme se podporovat rodiče, dodat jim potřebnou sílu. Často navážeme blízký vztah, máme dobrý pocit z toho, když cítíme jejich důvěru. Nerady se loučíme při propuštění dítěte do domácí péče a těší nás, že se rodiče na naše oddělení rádi vrací – ale již jen pochlubit se svou krásnou a rostoucí ratolestí.

 

Taťána Tomečková, staniční sestra
Neonatologického oddělení intermediární péče

Všeobecné fakultní nemocnice a 1. LF UK v Praze

 

Co může udělat partner?

Jak může pomoci partner, když jsem s naším maličkým miminkem v nemocnici:

  • Navštěvujte svou ženu, pokud to možnosti dovolí, každý den.
  • Projevte jí podporu.
  • Zjistěte si informace o nedonošených dětech.
    Promyšleně, ne bezhlavě.
  • Mluvte s partnerkou, ptejte se, jak jí můžete být nápomocen.
  • Navštěvujte pravidelně vaše maličké miminko a oceňte,
    jaký je bojovník.
  • Klokánkujte.
  • Čtěte mu.
  • Přineste potřebné věci do nemocnice
    (odsávačku, poporodní kalhotky...).
  • Opakovaně ujišťujte partnerku  o své lásce a víře,
    že vše dobře dopadne.
  • Ujišťujte i babičky a dědy  a poskytněte
    jim relevantní  informace.
  • Připravujte vše potřebné
    na příchod vaší rodiny domů.

Co mohu udělat pro svoje miminko zatímco je na novorozenecké JIP

 

BabyKlokánci

Monitory

Monitory nám pomáhají sledovat základní životní funkce. Barvičky na nich nejsou sjednocené, používají se jen k rychlejší orientaci. Monitory nejčastěji sledují toto:

  • Počet dechů a jejich hloubku. Upozorňují na apnoi (bezdeší). Norma je 40 – 60 dechů za minutu. Měří se stejně jako tep srdeční přes elektrody na těle či končetinách.
  • Počet srdečních stahů. Normálně je to 120 až 140 úderů za minutu.
  • Sycení krve kyslíkem (nebo též saturace hemoglobinu kyslíkem). Hodnoty se udávají v procentech, kdy 100 % je maximum. Není ale vždy žádoucí dosahovat 100% saturace, normy se liší i dle pracoviště nebo stáří dítěte. Snímá se červeným světýlkem umístěným nejčastěji na zápěstí nebo nártu dítěte.

Co mohu udělat já

  • Přijměte fakt, že na současném stavu nenesete žádnou vinu.
  • Hovořte o svých pocitech, neuzavírejte své emoce uvnitř sebe.
  • Upozorněte své okolí na to, že napětí a stres ve vás vyvolává vlny agrese, která se projevuje
    právě třeba obviňováním sebe
    či kohokoliv jiného. Vy však právě
    v tu chvíli nebojujete a neobviňujete
    právě je, i když to tak může vypadat,
    ale zlý osud, který mění vaše sny
    a plány.
  • Máte-li v sobě nějaké rány
    z minulosti, které se nyní vynořily,
    najděte pomoc psychologa. Tyto
    znovuzrozené události jsou
    jako těžké obruče, které svazují
    vaše tělo a touhu se s osudem
    poprat. Je třeba je sejmout, je
    třeba najít vysvětlení, pochopení
    či odpuštění.

Korigovaný věk do šesti měsíců

  • Začíná používat slabiky, ba, da...
  • Používá žvatlání k upoutání pozornosti.
  • Směje se nahlas.
  • Otočí se za zvukem.
  • Umí jíst kašovitou stravu.

 

 

Vývoj hry:

  • Přendá hračku z ruky
    do ruky.
  • Vše dává do úst a kouše.
  • Hraje si s nohama.

 

 

Varovné známky

špatného vývoje:

  • V sedu má kulatá záda.
  • Nezdvihne hlavičku.
  • Špatně kontroluje pohybu
    hlavy.
  • Nenatáhne ručičky dopředu.
  • Při postavení má ztuhlé nohy.

Příběh

Strávila jsem se synem svou první hodinu a pak se musela vrátit na JIP, kde jsem ležela. Druhý den jsem v dohodnutý čas šla zase za synem. Třikrát dezinfekce rukou a pak pokaždé, když jsem sáhla na něco mimo inkubátor. Měřím teplotu, přebaluji… Sestra hlásí aktuální váhu a počet pauz a bradykardií. A pak se zeptá: „Chcete si ho pochovat?“ Chápete? Já si mohu pochovat své dítě!!! Neváhám. Usedám do křesla, které je pro tyhle účely určené, rozepínám košili, sestra opatrně a přece s velkou jistotou vyndává syna z inkubátoru a pokládá mi ho na hrudník. Upravuje všechny hadičky a čidla, balí nás do deky. Takhle sedím tři hodiny a můj syn spí.

Je to neskutečné. Na prsou mi leží něco tak drobného, tak chatrného a přitom tak příjemně hřejivého… Bojím se pohnout, abych nezměnila polohu syna a nezpůsobila problémy. Nemohu mu dát pusu na čelo, nemohu ho pohladit, ale držím ho. Držím ho! Ozve se zvuk alarmu. Sestra je ihned u mne, odhazuje deku a masíruje synovi hrudník a říká: „Dýchej, dýchej…“  Slyší ji? Zažila jsem první zástavu a ani se nepohnula. Alarm přestal houkat, sestra nás zase zabalila a řekla: „Je to dobré.“ Usmála se a odešla. Tohle budu zažívat denně nesčetněkrát.

Zvyknete si. Zvyknete si na fakt, že vašemu dítěti přestane bít srdce. Zvyknete si na ten divný klid a koncentraci, kterou musíte udržet. Zvyknete si na fakt, že stát se může cokoliv.

 

Tip

Co se dozvíte od neonatologa?

Od neonatologa se kromě informací o zdravotním
stavu vašeho maličkého dozvíte toto:

1.

Chci vědět, co mohu jako maminka udělat pro svoje miminko,
i když je zatím
v inkubátoru.

3.

Jak se vyrovnat
s neustálým strachem?

Nevím, k čemu jsou potřeba všechny ty přístroje kolem inkubátoru mého miminka.

5.

7.

Trápím se tím, že jsem mohla během těhotenství něco udělat lépe.

Zajímá mě, zda se liší vývoj předčasně narozených dětí oproti dětem narozeným
v termínu.

9.

11.

Jak se s předčasným narozením miminka vyrovnaly jiné maminky?

2.

Jaké informace
o miminku mi
lékař - neonatolog pravděpodobně poskytne?

4.

Chci vědět, kdo má
v nemocnici na starosti moje miminko.

6.

Jak se může do péče
o miminko zapojit tatínek.

8.

Jak mohou pomáhat babičky a dědečkové?

Mám pocit, že partner nechápe, jak je pro mě tato situace těžká.

10.

Autoři knihy

Doc. PhDr. Dr.phil. Laura Janáčková, CSc.

 

Docentka klinické  psychologie, pracuje ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze.

MUDr.

Lumír Kantor, Ph.D.

 

Primář  novorozeneckého oddělení Fakultní nemocnice Olomouc a předseda České neonatologické společnosti ČLS JEP.

Ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze mě navštěvovaly  maminky, které přišly během těhotenství o miminko nebo kterým se miminko narodilo předčasně. S hlubokou úctou jsem pak sledovala boj lékařů, sestřiček a maličkého človíčka o život. Obavy, strach a starosti o svoje dítě pak bráni rodičům  v prosté radosti, že se stali mámou a tátou. Pochopila jsem, že má práce a zkušenost jim může být nápomocná v cestě za rodinným štěstím. Motivaci na napsání knihy pro rodiče předčasně narozených dětí jsem tedy měla vždy. Jen realizace knihy musela počkat na setkání s člověkem, který měl stejný záměr,
MUDr. Lumírem Kantorem.

Absenci podobné knihy jsem cítil od doby, kdy v neonatologii pracuji. Tedy asi 20 let vnímám, že i když s maminkami mluvím sebevíc, ve stresující situaci a prostředí si zapamatují jen zlomek informací. Některé se dokonce bojí zeptat. Myšlenkou napsat ji jsem se začal zabývat asi před sedmi lety. A teď se to povedlo. Mám z knihy velkou radost. První ohlasy u maminek dětí na naší JIP jsou velmi příznivé a pochvalné.

Některé děti jsou nedočkavé a tak moc chvátají na svět, že nepočkají na ten správný čas, kdy budou dostatečně silné, aby se mohly vydat na bezpečnou cestu životem. Přijdou na svět dřív. Tak dřív, že jsou úplně maličká miminka, která potřebují pomoci, aby si vybojovala svůj život na výsluní. Ale přestože jsou nejmenší z nejmenších, spolu s nimi v nich roste bojovník. Bojovník o život. Naše kniha je určena všem mámám a tátům, kteří společně se svými předčasně narozenými dětmi statečně bojují o své štěstí.

Maličké miminko

Další knihy našeho nakladatelství

Pohádky nejen mezi stromy

Česká kniha pohádek přináší laskavé příběhy pro malé děti, ve kterých víla Deniska objevuje svět stromů a jejich skřítků. Děti se skrze poutavé a krátké příběhy dozvídají důležité informace o jednotlivých stromech, které rostou u nás. Větším dětem poskytuje také prostor pro jejich aktivitu. Každá pohádka má svou omalovánku a Můj list, který děti mohou využít podle sebe. List může sloužit ke kreslení, psaní nebo ukládání vylisovaných listů.

 

více >>

Vydává:

Grifart spol. s r.o., Haasova 37a, 616 00 Brno

tel.: 514 247 334, e-mail: grifart@grifart.cz, www.grifart.cz