Maličké miminko
40
let praxe
770
cca
mají dohromady autoři
knihy Laura Janáčková
a Lumír Kantor
probdí sestřičky, které se starají
o maličká miminka a jsou
spoluautorkami knihy
nocí ročně
754
g
má
knížka v pevné vazbě,
tolik může vážit miminko
„do dlaně“ po narození
500
bačkorek a čepiček ročně
uplete jedna z maminek
v projektu Nedoklubka
párů
až
10+1 důvod, proč
mít tuto knihu doma
Co mohu udělat já?
Rozdýchejte svůj strach
Ať jste kdekoliv v nemocnici, před dveřmi JIP, u inkubátoru s vaším dítětem, v čekárně, obraťte svůj pohled do sebe. Soustřeďte se na jediné, co je stále s vámi, na vašeho věrného společníka – na svůj dech ve vaší hrudi. Zhluboka se nadechněte a vydechněte. Soustřeďte se na dech a pomalu ho dostávejte pod svou kontrolu. Cítíte, jak se zklidňuje. Cítíte, jak se stává pravidelný. Cítíte, jak se vám vrací pocit klidu a spolu s nádechem a výdechem navazujete někde v hloubi duše spojení s vůlí k životu.
Dech je brána k biologické podstatě. Když budete mít čas, můžete u sebe nalézt místo, kde máte svoji jiskru života.
Věřte personálu, který o vaše dítě pečuje
Známe stovky lékařů i sester věnujících svůj život těm nejmenším. Už jen z podstaty svého poslání to jsou většinou lidé velmi citliví a vnímaví.
Na druhé straně i oni mají své soukromé životy. Pravdou je, že většinou dokáží být v práci empatickými profesionály a odložit své starosti.
Přestože máme své osobní životy, pečujeme o „naše“ děti s úctou a láskou. Bereme si jejich příběhy v myšlenkách domů, trápí nás, když se některému nedaří. Snažíme se podporovat rodiče, dodat jim potřebnou sílu. Často navážeme blízký vztah, máme dobrý pocit z toho, když cítíme jejich důvěru. Nerady se loučíme při propuštění dítěte do domácí péče a těší nás, že se rodiče na naše oddělení rádi vrací – ale již jen pochlubit se svou krásnou a rostoucí ratolestí.
Taťána Tomečková, staniční sestra
Neonatologického oddělení intermediární péče
Všeobecné fakultní nemocnice a 1. LF UK v Praze
Přístroje na JIP - článek, který popisuje prostředí neonatologické jednotky intenzivní péče (JIP).
Nedoklubko
Monitory
Monitory nám pomáhají sledovat základní životní funkce. Barvičky na nich nejsou sjednocené, používají se jen k rychlejší orientaci. Monitory nejčastěji sledují toto:
Co může udělat partner?
Jak může pomoci partner, když jsem s naším maličkým miminkem v nemocnici:
Laické poradkyně – maminky, které si prošly zkušeností předčasného porodu dokáží provést rodiče prvními těžkými týdny po narození miminka.
Mámy pro mámy
Co mohu udělat já
Co mohou udělat prarodiče
Strach a obavy se přenášejí z matky na dítě. Milí prarodiče, uklidněte tedy sebe, staňte se oporou a konejte. Nabídněte pomoc s vařením... V době, kdy vaše dcera bude v nemocnici, bude kojit. Nabídněte pomoc s péčí o domácnost, o miminko atd. Buďte připraveni naslouchat, ale nedělejte žádná rozhodnutí za svoje již dospělé děti.
Tip pro babičky:
Tip
Korigovaný věk do šesti měsíců
Vývoj hry:
Varovné známky
špatného vývoje:
Přichází sebelítost
Přichází sebelítost a spolu s ní pocit osamocení. Často v ordinaci slýchám větu: „Jsem na všechno sama, okolí to vůbec nedochází a já nemám sílu jim to vysvětlovat, a tak jsem v té hrůze a bezmoci uvízlá bez pomoci.“ Manžel zabezpečuje chod domácnosti, chodí do práce a ani netuší, že by měl být ženě nablízku, netuší, že ho žena potřebuje. Ona totiž vysílá signály, že vše zvládá. Ze vztahu se začíná pomalu vytrácet porozumění. Pocit samoty, sebelítost, strach stupňují úzkost, která již sedí přímo v našem srdci, jako byste jí byla plná. Ještě chvíli a to napětí nevydržíte.
Stačí sebemenší zmínka, nedorozumění, záminka a papiňák napětí v ženě praská. Přichází agrese. Hádky, křik, pláč, nepochopení. Muž, který se také s celou situací potýká, také se s ní musí nějak vyrovnat, je najednou vystaven přímému útoku ze strany partnerky, je obviňován, je mu vyčítáno. Agrese v chování často vyvolává stejnou odezvu, též agresi. Napětí se uvolňuje, ale po bouřce nepřichází slunce.
Příběh
Strávila jsem se synem svou první hodinu a pak se musela vrátit na JIP, kde jsem ležela. Druhý den jsem v dohodnutý čas šla zase za synem. Třikrát dezinfekce rukou a pak pokaždé, když jsem sáhla na něco mimo inkubátor. Měřím teplotu, přebaluji… Sestra hlásí aktuální váhu a počet pauz a bradykardií. A pak se zeptá: „Chcete si ho pochovat?“ Chápete? Já si mohu pochovat své dítě!!! Neváhám. Usedám do křesla, které je pro tyhle účely určené, rozepínám košili, sestra opatrně a přece s velkou jistotou vyndává syna z inkubátoru a pokládá mi ho na hrudník. Upravuje všechny hadičky a čidla, balí nás do deky. Takhle sedím tři hodiny a můj syn spí.
Je to neskutečné. Na prsou mi leží něco tak drobného, tak chatrného a přitom tak příjemně hřejivého… Bojím se pohnout, abych nezměnila polohu syna a nezpůsobila problémy. Nemohu mu dát pusu na čelo, nemohu ho pohladit, ale držím ho. Držím ho! Ozve se zvuk alarmu. Sestra je ihned u mne, odhazuje deku a masíruje synovi hrudník a říká: „Dýchej, dýchej…“ Slyší ji? Zažila jsem první zástavu a ani se nepohnula. Alarm přestal houkat, sestra nás zase zabalila a řekla: „Je to dobré.“ Usmála se a odešla. Tohle budu zažívat denně nesčetněkrát.
Zvyknete si. Zvyknete si na fakt, že vašemu dítěti přestane bít srdce. Zvyknete si na ten divný klid a koncentraci, kterou musíte udržet. Zvyknete si na fakt, že stát se může cokoliv.
Řekli o knize
<
>
Co se dozvíte od neonatologa?
Od neonatologa se kromě informací o zdravotním
stavu vašeho maličkého dozvíte toto:
3.
Jak se vyrovnat
s neustálým strachem?
4.
Chci vědět, kdo má
v nemocnici na starosti moje miminko.
2.
Jaké informace
o miminku mi
lékař - neonatolog pravděpodobně poskytne?
7.
Trápím se tím, že jsem mohla během těhotenství něco udělat lépe.
Zajímá mě, zda se liší vývoj předčasně narozených dětí oproti dětem narozeným
v termínu.
9.
11.
Jak se s předčasným narozením miminka vyrovnaly jiné maminky?
1.
Chci vědět, co mohu jako maminka udělat pro svoje miminko,
i když je zatím
v inkubátoru.
5.
Nevím, k čemu jsou potřeba všechny ty přístroje kolem inkubátoru mého miminka.
8.
Jak mohou pomáhat babičky a dědečkové?
10.
Mám pocit, že partner nechápe, jak je pro mě tato situace těžká.
6.
Jak se může do péče
o miminko zapojit tatínek.
Autoři knihy
doc. PhDr. Dr.phil. Laura Janáčková, CSc.
Docentka klinické psychologie, pracuje ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze.
MUDr.
Lumír Kantor, Ph.D.
Primář novorozeneckého oddělení Fakultní nemocnice Olomouc a předseda České neonatologické společnosti ČLS JEP.
Ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze mě navštěvovaly maminky, které přišly během těhotenství o miminko nebo kterým se miminko narodilo předčasně. S hlubokou úctou jsem pak sledovala boj lékařů, sestřiček a maličkého človíčka o život. Obavy, strach a starosti o svoje dítě pak bráni rodičům v prosté radosti, že se stali mámou a tátou. Pochopila jsem, že má práce a zkušenost jim může být nápomocná v cestě za rodinným štěstím. Motivaci na napsání knihy pro rodiče předčasně narozených dětí jsem tedy měla vždy. Jen realizace knihy musela počkat na setkání s člověkem, který měl stejný záměr,
MUDr. Lumírem Kantorem.
Absenci podobné knihy jsem cítil od doby, kdy v neonatologii pracuji. Tedy asi 20 let vnímám, že i když s maminkami mluvím sebevíc, ve stresující situaci a prostředí si zapamatují jen zlomek informací. Některé se dokonce bojí zeptat. Myšlenkou napsat ji jsem se začal zabývat asi před sedmi lety. A teď se to povedlo. Mám z knihy velkou radost. První ohlasy u maminek dětí na naší JIP jsou velmi příznivé a pochvalné.
Některé děti jsou nedočkavé a tak moc chvátají na svět, že nepočkají na ten správný čas, kdy budou dostatečně silné, aby se mohly vydat na bezpečnou cestu životem. Přijdou na svět dřív. Tak dřív, že jsou úplně maličká miminka, která potřebují pomoci, aby si vybojovala svůj život na výsluní. Ale přestože jsou nejmenší z nejmenších, spolu s nimi v nich roste bojovník. Bojovník o život. Naše kniha je určena všem mámám a tátům, kteří společně se svými předčasně narozenými dětmi statečně bojují o své štěstí.
Maličké miminko
Další knihy našeho nakladatelství
Máme doma miminko do dlaně
Knížka, je volným pokračováním průvodce pro rodiče předčasně narozených dětí s názvem Maličké miminko. Začíná v období, kdy si již váš malý bojovník vyhrál svůj život a rodiče si ho mohou odnést konečně domů a podrobně popisuje úskalí péče a vývoje vašeho dítěte.
Pohádky nejen mezi stromy
Česká kniha pohádek přináší laskavé příběhy pro malé děti, ve kterých víla Deniska objevuje svět stromů a jejich skřítků. Děti se skrze poutavé a krátké příběhy dozvídají důležité informace o jednotlivých stromech, které rostou u nás. Větším dětem poskytuje také prostor pro jejich aktivitu. Každá pohádka má svou omalovánku a Můj list, který děti mohou využít podle sebe. List může sloužit ke kreslení, psaní nebo ukládání vylisovaných listů.
Vydává:
Grifart spol. s r.o., Haasova 37a, 616 00 Brno
tel.: 514 247 334, e-mail: grifart@grifart.cz, www.grifart.cz